• Tým
  1. Soupiska
  2. Marodka
  3. Přestupy
  4. Realizační tým
  5. Bývalí hráči
• Zápasy
  1. Sezóna 21/22
  2. Přípravné zápasy 21/22
  3. Tabulka
  4. Rozpis utkání
  5. Bell centre
• Statistiky
  1. Základní část
  2. Play-off
• Historie
  1. Historie klubu
  2. Stanley Cup
  3. Legendy
  4. Kapitáni
  5. Rekordy
  6. Trofeje klubu
  7. Arény
  8. Trenéři
  9. Generální manažeři
  10. Montreal
  11. Vyřazená čísla
• Farma
  1. Sestava
  2. Město St. John´s
  3. Mile One Centre
  4. St. John´s IceCaps
  5. Realizační tým
  6. Archiv článků
• Fanclub
  1. Registrace
  2. Přehled členů fanclubu
  3. Pravidla členství
  4. Historie fanclubu
  5. Srazy s Tomášem Plekancem
  6. "Byli tam"
  7. Nejlepší pětka sezony
  8. Nejlepší hráč sezony
• Multimedia
  1. Fotogalerie
  2. Video
  3. Facebook
  4. Archiv článků
  5. Dotazovna
  6. Youppi
  7. Wallpapers
  8. Redakce
  9. Zajímavé odkazy
  10. RSS
• Eshop
  1.  

Z nehraní jsem unavený, říká Markov

Sezona se blíží. Nezadržitelně. Montreal ji odstartuje ve čtvrtek v Torontu. Dvacetidenní tréninkový kemp končí ve středu. Hráči ho zakončí v oblasti Charlevoix. Z ní zamíří rovnou do Toronta. Zejména jeden z hráčů se těší zpátky na led. Andrej Markov. Ten se stále zotavuje ze zranění a nikdo přesně neví, kdy opět naskočí do hry.

Jedenatřicetiletý Rus, který v létě získal kanadské občanství, se léčí po operaci předního zkříženého vazu na pravém koleni. Zranění utrpěl 30. dubna v Pittsburghu. Je optimistický. S áčkem na prsou by chtěl naskočit do hry ještě v tomto měsíci.

Při posledním přípravném duelu Habs s Islanders sledoval hru v šatně v televizi. Při tom odpovídal na otázky novináři z listu Montreal Gazette.

Co tě víc znervózňovalo - zápasy v play-off nebo přijímání kanadského občanství?
To jsou rozdílné záležitosti. Já jsem nervózní před každým zápasem, v play-off i v základní části. To je nějak automatické. Myslím, že pokud nejste nervózní, tak nemyslíte na hru, nezajímá vás. Ale po několika střídáních je nervozita pryč. Před testem pro přijmutí kanadského občanství jsem byl jinak nervózní. Oni měli spoustu otázek o historii, náboženství, politice. Před pohovorem jsem se připravoval s knihou, kterou mi poskytli, ale na některé z otázek v ní jsem neznal odpověď. (smích) Zkusil jsem ty otázky položit některým spoluhráčům, i rozeným Kanaďanům, a oni nevěděli. Naštěstí měl pro mě pan v komisi jednoduché otázky. Nebylo to těžké.

Do Severní Ameriky jsi z Ruska přijel před deseti lety. Jak těžké bylo přizpůsobit se každodennímu životu a jak těžké to bylo v hokeji?
Vůbec jsem nemluvil anglicky. Problémy s tímto jazykem mám stále. Někteří lidé se učí rychle, ale pro některé je problém jakákoli řeč. Pro mě je to těžké. Není jednoduché tu být. Každý den musíte tvrdě makat. Nejen v zápasech, ale taky na tréninku a v létě. Každým rokem je hra rychlejší a hráči stále silnější. Musíte se připravit. Před deseti lety jsem si neuvědomoval, jak těžké to v budoucnu bude. Po celou dobu se o sebe musíte starat. Ale líbí se mi to.

Nejlepší a nejhorší část hraní v Montrealu?
Nejlepší je vítězství. Pokud vyhrajete, lidé vás milují. Hrajeme pro lidi a snažíme se jim dělat radost. Nejhorší část? Prohra.

Věděl jsi už v dubnu v Pittsburghu po tom incidentu, že je zle?
Cítil jsem křupnutí a pak jsem ucítil obrovskou bolest. Věděl, že se něco stalo, ale netušil jsem, jak to bude vážné. Teď chci jediné: chci se cítit na sto procent skvěle. Jsem z toho nehraní unavený.

Co si pamatuješ z toho, když ses učil bruslit v rodném Voskresensku?
Bylo mi šest (směje se). Měl jsem legrační brusle. Jakmile jsem vlezl na led, chytil jsem se mantinelu a zůstal u něj. Naštěstí jsem měl skvělého učitele, který mě to naučil.

Pokud bys v Rusku nepřešel z pozice centra na obránce, byl bys dnes v NHL?
Nevím. Když jsem byl malý, hrál jsem centra... vlastně obě pozice. Ale svoji kariéru jsem začal na centru. Můj trenér mě občas požádal, abych hrál v obraně. Hrál jsem v obraně v ruském juniorském národním týmu. Ale když jsem se vrátil zpátky do svého města, skauti NHL mi řekli, že by bylo lepší, kdybych hrál centra. Řekl jsem to trenérovi a začal hrát na centru. Ale když jsem se přestěhoval do Dynama Moskva, zase jsem začal hrát v obraně.

Myslíš, že ti zkušenosti z útoku pomáhají k vytvoření jisté vize - schopnosti předvídat akce a reagovat na ně?
Samozřejmě, že to pomáhá.

Když jsi podepisoval v květnu 2007 svůj aktuální kontrakt s Canadiens na čtyři roky za třiadvacet milionů dolarů, mnoho lidí si myslelo, že sis mohl vydělat mnohem víc, kdybys vyzkoušel pozici volného agenta. Proč jsi to nezkusil?
Nejsem chlap, který má rád hodně změn. Mám rád tuto organizaci, město je pěkné a já jsem rád toho všeho součástí. Jsem si jistý, že kdybychom vyhráli Stanley Cup, zažiju něco speciálního. To je můj sen. Doufám, že tu budu moci zůstat dlouho. Cítím se dobře a nechci měnit tým.

Tvoje smlouva vyprší na konci této sezony. Myslíš, že prodloužíš?
Teď o tom nechci mluvit. Chci se vrátit ke hře a vychutnat si ji. Ta doba se blíží. Nechci přemýšlet o své smlouvě. Chci mít čistou mysl. Vždycky říkám, že nikdo neví, co se bude dít zítra. Možná, že mě Canadiens po Novém roce vymění. Je to obchod. Nechci se dívat tak daleko dopředu.

Bereš jako povinnost vzít pod svá křídla mladého obránce, jako je P.K. Subban, a být jeho rádcem?
P.K. je skvělý kluk a dobrý hokejista. Jsem si jistý, že ho v NHL čeká světlá budoucnost. Pokud se mě na něco zeptá, nemám problém s tím pomoci mu. Každý hráč je jiný. Někdo nemá rád, když se ho někdo na něco ptá. Ale pokud se mě zeptá, moc rád mu pomůžu.

Vzpomeneš si na svůj první z osmdesáti gólů v NHL?
Přesilovka. Proti Philadelphii. A dvojnásobná. Střela z první. Je to tak? (novinář souhlasí). Pořád mám schovaný puk.

Před každým domácím zápasem dostaneš jeden z největších aplausů, když je tým představován na kostce nad ledem. Slyšíš to?
Občas ano. Záleží na tom, kde zrovna se nacházím. Znamená to pro mě hodně.

Odehrál jsi už tolik zápasů, že máš na cestách nárok na jednolůžkový pokoj. Dostaneš ho?
Uvidíme. Pokud mi bude nabídnut, přijmu ho.

Pokud by sis mohl vybrat hokejistu, jakéhokoli, se kterým bys šel na večeři a mluvil jen o hokeji, kdo by to byl?
Možná Mario Lemieux. Mám ho hodně rád. Když jsem byl mladší, viděl jsem ho. V minulosti jsem neměl moc šancí vidět v Rusku zápasy NHL. Když jsem byl kluk, neměl jsem hrdiny, ale on byl pro mě nejlepší.

Máš oblíbený hokejový suvenýr?
Nejsem sběratel, ale zřejmě zlatou medaili z mistrovství světa v roce 2008. A moje dva dresy z NHL All-Star Game.

Ty a spoluhráči Gionta, Cammalleri, Gill a Lapierre se objevíte na titulní straně listopadového čísla časopisu Elle a každý z vás poskytl krátký rozhovor. Chystáš se na druhou kariéru? Kariéru modela?
To bylo poprvé. Byla to dobrá zkušenost. Konalo se to v Brossardu před začátkem kempu a bylo tam hodně legrace. Věděl jsem, že zažiju něco nového.

Jak často se koukneš na svoji obrovskou fotku, která je zavěšená na jednom z rohů Bell Centre?
(smích) Ta se nedá přehlédnout, to dobře víš. Když přijíždím na stadion, musím touto jedinou cestou.

Diskuse

archiv článků celá tabulka