Georges Vézina

Pekař, obchodník, nebo brankář?

Georges Vézina (pokřtěn Joseph-Georges-Gonzaque), přišel na svět 21. ledna 1887 v Chicoutimi jakožto syn pekaře, po kterém zdědil jméno. Později se oženil s Marií-Adélaďde-Stellou Morinovou, s níž měl dva syny.
Vézina studoval od svých dvanácti let na Petit Séminaire de Chicoutimi, což je něco jako obchodní akademie. Jenomže už ve druhém ročníku musel jít pomoci stárnoucímu otci do pekařství, nakonec však na akademii strávil čtyři roky.
V jeho šestnácti letech byl poprvé seznámen se záhadnou hrou jménem hokej, někde na ulici rodného města svými přáteli. Vézina se hokej rychle naučil, ale raději preferoval hru bez bruslí. V sezoně 1904/05 během zápasu Montreal Nationals of the Canadian Amateur reprezentoval Vézina Chicoutimi. Tehdejší reprezentační brankář a i brankář Habs Joseph Cattarinich, byl postojem a hlavně stylem osmnáctiletého mladíka natolik ohromen, že když v klubu přebíral jinou funkci v managementu oznámil Vézinu jako svého nástupce.
Aby však byla Vézinovi zaručena budoucnost, pro sezonu 1910/11 s ním ke Canadiens přišel i jeho bratr. Ten však dlouho nevydržel, vrátil se k hokeji v rodném městě a jeho bratr Georges zůstal v Montréalu. Vézina podepsal v prosinci 1910 kontrakt za 800 dolarů a započal svou excelentní kariéru.
Ačkoliv pro Habs nebyly ročníky až do zisku prvního Stanley Cupu nijak růžové a většinou to odneslo hromadné zemětřesení v kádru, Vézina vydržel v brance. Když Vézina právě válčil o první Stanleyův pohár proti Portlandu, narodil se mu syn Marcel-Stanley, jenž byl pojmenován na počest vítězství. Za tři roky se oba kluby ve finále setkaly znovu, jenomže play-off nemohlo být dohráno kvůli epidemii španělské chřipky (vidíte, tehdy hokejisté raději nehráli, kdežto teď většina nastupuje pod injekcemi a pak umírá).
Na tuto nemoc bohužel doplatili obránce Canadiens Joseph Henry Hall a majitel klubu George Washington Kendall, známý jako George Kennedy. Právě pro ně pak v 1924. roce vyválčili kamarádi další trofej pro vítěze soutěže. Vézina zářil a nejlepším hráčem play-off se stal nám už známý Howie Morenz.
Jestli bychom stále chtěli mluvit o Vézinovi v superlativech, nemuseli bychom přestat. V rozmezí let 1911-1925 nechyběl ani v jednom zápase a to měli Habs pouze jednoho brankáře! V průměru odehrál 21 zápasů na sezonu. V roce 1917 se dokonce postavil do branky při zápase na podporu vojáků bojujících v První světové válce.
Pro zasvěcené do historie hokeje není novinkou, že až do roku 1920 se hokej velmi podobal rugby - přihrávka dopředu nebyla povolena. A ani brankáři nemohli všechno dělat tak, jako to dnes předvádí Jaro Halák či Carey Price. Ačkoliv byl Vézina ve své době nejlepším gólmanem, jeho průměr branek na zápas byl 3,48 - velmi vysoký. Přesto to byl nejlepší gólman v NHL. „Chicoutimská okurka" byla slavná pro její klid v brance.
Jenomže ani dnešního hrdinu nenecháme v klidu dožít. Stejně jako Howie Morenz, tak i Georges Vézina odešel nejen ze světa hokejového velmi mlád. 28. listopadu 1925 při zápase proti novému týmu pittsburghským Pirátům se Vézina zhroutil na ledě Mount Royal Areny. Již nikdy se nevrátil do branky, již nikdy nepomohl svému týmu. 26. března příštího roku se celá Vézinova rodina shromáždila v Chicoutimi, aby se rozloučila s nemocným Vézinou. Bylo mu 39 let a zemřel na tuberkulózu, stejně jako třicetiletý srdcař Sokolu Krasnojarsk Jurij Lavrenjuk včera.
Na počest nejlepšího brankáře hokejové prehistorie se předává cena s jeho názvem vždy pro nejlepšího brankáře sezony. Georges Vézina, syn chudého pekaře byl uveden do hokejové Síně slávy v roce 1945.