• Tým
  1. Soupiska
  2. Marodka
  3. Přestupy
  4. Realizační tým
  5. Bývalí hráči
• Zápasy
  1. Sezóna
  2. Přípravné zápasy
  3. Tabulka
  4. Rozpis utkání
  5. Bell centre
• Statistiky
  1. Základní část
  2. Play-off
• Historie
  1. Historie klubu
  2. Stanley Cup
  3. Legendy
  4. Kapitáni
  5. Rekordy
  6. Trofeje klubu
  7. Arény
  8. Trenéři
  9. Generální manažeři
  10. Montreal
  11. Vyřazená čísla
• Farma
  1. Sestava
  2. Město St. John´s
  3. Mile One Centre
  4. St. John´s IceCaps
  5. Realizační tým
  6. Archiv článků
• Fanclub
  1. Registrace
  2. Přehled členů fanclubu
  3. Pravidla členství
  4. Historie fanclubu
  5. Srazy s Tomášem Plekancem
  6. "Byli tam"
  7. Nejlepší pětka sezony
  8. Nejlepší hráč sezony
• Multimedia
  1. Fotogalerie
  2. Video
  3. Facebook
  4. Archiv článků
  5. Dotazovna
  6. Youppi
  7. Wallpapers
  8. Redakce
  9. Zajímavé odkazy
  10. RSS
• Eshop
  1.  

Životopis Plekyho: část třetí

1999/2000 - moje první krize - v národním týmu do 18ti let - Toto byla první sezona, v níž jsem hrál centra. Celá sezona byla opravdu špatná. Moje technika, počet bodů, prostě smutný zážitek. Špatná sezona byla důvodem, proč jsem poprvé chyběl v národním týmu. V srpnu hrálo mužstvo do 18ti let turnaj v Třebíči. Předtím jsem nikdy nechyběl u národního týmu, ale teď mě vyhodili pryč. Věděl jsem, že jsem nehrál fantastický hokej, ale stejně jsem v sobě ukryl pocit nespravedlnosti nad situací. Hráli jsme tři zápasy proti USA. V prvním jsem nehrál dobře a jako trest mě trenér přesunul do druhé lajny. Ve třetím zápase jsme vyhráli 6:4 a já jsem jednou skóroval a dvakrát nahrál na gól. V mojí lajně byl ještě Palice a Lukeš. Náš útok zařídil pět ze šesti gólů. Hned po zápase poslali mě a Aleše Pavlase domů. Tehdy jsem byl opravdu naštvaný.

Koučem týmu do 18ti let byl pan Stanislav Berger. Já jsem na ledě nebýval při oslabení. Pak mě na ně jednou poslal a já skóroval. Následovalo moje sezení na střídačce, kouč mě prostě na led přestal posílat. O přestávce mi říkal, jak jsem hrál špatně. Neměl jsem rád ani jeho tréninky. Trénoval mě od týmu do 16ti let do týmu do 18ti let a já jsem si všiml, že nejsem jediný hráč, se kterým nevychází dobře. Jako důkaz sloužil tým do 20ti let. Tam bylo hodně málo kluků, kteří si s ním "sedli. Psychicky mě kemp 18 poslal hodně dolů. Později jsem v této sezoně nechyběl v národním týmu do 18ti let ani jednou. Na ledě jsem byl, ale nehrál jsem tak dobře, jak jsem očekával. Vyvrcholením této strašné sezóny bylo 6. místo na Mistrovství světa hráčů do 18ti let v Curychu a Klotenu. Bylo to nejhorší umístění v české a československé hokejové historii. Podle to tak skončilo s ohledem na průběh celé sezony. Nehráli jsme kolektivně, a já jsem měl také špatný pocit ze svého výkonu. Nastoupil jsem do velkého množství zápasů, ale nedokázal jsem hodit za hlavu nepovedenou Třebíč a zlepšit se. Neměl jsem žádné další problémy, ale zlepšení nepřicházelo.

Škola - základ života III - Ke konci mého juniorského věku jsem hrál za A tým a sám sobě si řekl, že se nebudu déle trestat. Přestal jsem tedy chodit do školy. Moji rodiče to snášeli špatně, ale nakonec mi porozuměli. Nenavštěvoval jsem školu rok a třičtvrtě. Ano, občas jsem byl znuděný a občas mě přepadával černé myšlenky, že nebudu mít maturitu. Ale to jen vzácně. Když měla moje maminka špatnou náladu, tvrdila, že se jenom válím po domě a chtěla, abych si našel práci na půl úvazku nebo studoval angličtinu. Ale nemohla mě přesvědčit, abych se k něčemu rozhoupal. Nicméně, někdy jsem už byl na to nicnedělání naštvaný. Tehdy jsem si řekl: "Pokud existuje nějaká cesta k dodělání maturity, půjdu po ní." Jedna paní, která znala naši rodinu, nám pomohla najít nejlepší možnost, jak dosáhnout maturity a jsem objevil šanci. Takže jsem začal navštěvovat tzv. večerní školu každý čtvrtek od tří do osmi hodin, kde jsem studoval činnost veřejné služby. Měl jsem asi 10 předmětů, jejichž složení bylo podobné těm na středních školách. Byl jsem velmi motivovaný na tuto školu. Bylo to mé nezávislé rozhodnutí, jít zpátky do školy.

1999/2000 - profesionální smlouva - Na konci sezony 1998/1999 se Kladno obávalo, že bych mohl odejít. Tak jsem podepsal svůj první profesionální kontrakt. Bylo to jen 3 000 korun měsíčně a bylo to platné po dobu tří let. V podstatě jsem musel podepsat, protože jsem věděl, že mě nemusí nechat hrát a já bych se mohl dostat do problémů s vedením klubu. To je prostě hokejový život. Nemyslím si, že je to horší v Kladně, než kdekoli jinde na světě, co se týče této záležitosti. Dohodu jsem podepsal dva dny po obdržení nabídky. Byl o mě zájem v Karlových Varech, kde mi nabízeli 2 000 korun (nebylo to považováno za profesionální smlouvu). Málem jsem tam šel. Před přijetím této nabídky jsem vše konzultoval s jedním známým, kterému jsem hodně věřil. Ten mi doporučil, abych zůstal v Kladně. Já jsem si myslel, že jako hokejista možná v Kladně brzy skončím a Vary jsem považoval za místo, kde bych se mohl chytit. Nakonec jsem poslechl svého známého a v Kladně zůstal. Rozhodně toho nikdy nebudu litovat.

Prosinec 2000 - juniorský mistr světa - Teď, v průběhu času, si nemyslím, že jsme tenkrát byli bůhvíjak dobrými přáteli, ale v tu chvíli jsme byli schopni se chovat jako kamarádi. Málo jsme spolu ale mluvili a málo dělali společné věci. Bylo tam několik skupin. Já jsem si pořád psal e-maily s Nedorostem, Vrbatou a kluky z extraligy. Na konci tohoto světového šampionátu do dvaceti let jsem poznal, co je to národní hrdost. Když byl zápas v přímém přenosu v naší televizi, když nám lidé posílali povzbuzující maily, hodně jsem uvnitř hrdost cítil. Byl jsem tak pyšný na to, že jsem Čech. To byl pocit, který jsem nikdy předtím nezažil. Hrdý budu navždy.

Diskuse

archiv článků celá tabulka