Nattinen urazil tisíce kilometrů na začátek svého snu

Slusny suhrn sezony z jednej nemenovanej stranky :D

Nejúspěšnější klub v historii NHL odehrál průměrnou sezonu. Toto tvrzení platí pro Montreal v řadě směrů. Výkony mužstva nikterak nevyčnívaly nad ostatními účastníky play-off. Že se Habs dostali mezi elitní osmičku, se už v posledních letech bere jako samozřejmost. Tým nedisponuje žádnou opravdovou hvězdou, přesto si drží solidní úroveň. Ta ale náročné montrealské fanoušky nemůže uspokojovat věčně.

Vysledný součet 96 bodů, které by mimochodem na Západě nestačily ani na postup, je pak v horizontu posledních let nadprůměrným. Od ročníku 1993-94 získali Canadiens více bodů pouze v sezoně 2007-08. Habs se s přehledem drželi na postupových pozicích prakticky celou sezonu. Většinu z ní pak se solidním náskokem. Mírně ztrácet začali až v závěru. Prodloužení sezony si ale nakonec zajistili s jistým pětibodovým náskokem.

Vítězných sérií se v Montrealu moc neudálo. Více než dvě vítězství za sebou přicházely skutečně jen velmi zřídka. Raritní je proto série, kterou Canadiens odehráli od 26. února do 8. března. Během tohoto časového úseku dokázali zvítězit v pěti po sobě jdoucích duelech. Hned ve čtyřech z nich při tom vstřelili přesně 4 branky a inkasovali 2 a méně. Jednou si také mohl montrealský brankář vychutnat shutout.

Za zmíňku pak také stojí šňůra, která se datuje do doby mezi 9. a 16. listopadem. Habs zvítězili ve čtyřech duelech v řadě, ovšem zajímavější je jak. Vítězný sled započala i zakončila Priceho nula proti lídrům obou konferencí z Vancouveru a Philadelphie. Ve zbylých utkáních inkasoval jednu branku od Bruins (3:1) a dvě od Canes. Za ty se však jeho spoluhráči pomstili sedmi zásahy do sítě obou carolinských gólmanů.

Na druhou stranu je potřeba říci, že ani extrémně dlouhých sérií bez vítězství ani bez bodů moc nebylo.V obou případech dokázali Montrealští držet půst maximálně tři utkání. To se ale stalo hned několikrát. Na konci kalendářního roku kupříkladu mužstvo postupně padlo s Islanders, Capitals a Tampou Bay. Od těchto tří soupeřů si celkem vysloužilo 11 branek, na které dokázalo odpovědět pouhými dvěmi.

Ta vůbec nejhrozivěji vypadající neúspěšná šňůra na sebe nechala čekat až takřka do konce sezony. Od 22. do 26. března padl Montreal proti Buffalu, Bostonu a opět Washingtonu. Od tří soupeřů opět inkasoval jedenáct branek. To ale není to hlavní. Nedal totiž žádnou! Tehdejší bezbranková série Habs trvala neuvěřitelných 199 minut a 1 sekundu. Protrhnul ji až v první třetině utkání s Atlantou Roman Hamrlík.

Nejvíce branek 8 museli od montrealských skousnout Wild. Datum minnesotské demolice je pak obzvlášť zajímavé. 20. března 2011. Opravdu. Dva dny před tím, než Montreal začal tři zápasy trvající střeleckou impotenci, nastřílel jinému týmu nejvíce branek v sezoně. Toto utkání si budou Montrealští fanoušci jistě pamatovat dlouho. Pod vítězství 8:1 se totiž hattrickem podepsala jejich vycházející hvězda obránce P.K. Subban.

Nikoho pak jistě nepřekvapí, že sedmi brankový rozdíl je celkově největší, jakým dokázali Canadiens vyhrát zápas. Sedm branek jinak dokázali některému z týmů dát pouze dvakrát. 13. listopadu v již zmiňovaném duelu s Hurricanes (7:2) a 21. ledna proti slabé Ottawě (7:1).

Pouze jedinkrát také Habs „osmičku“ obdrželi. 9. února padli v neuvěřitelném hokejovém zápase proti Bruins 8:6. I sedm branek inkasovali jen jednou. A neuhádli byste od koho. 24. března, Boston Bruins, 7:0. Tento debakl byl mimochodem součástí oné bezgólové série montrealských.

Nejproduktivnějším hráčem mužstva byl s absolutním přehledem Tomáš Plekanec. Pro Montreal nepříjemným faktem je, že mu na to stačilo pouhých 57 bodů. Plekanec byl zároveň jediným hráčem překročivším padesáti bodovou hranici. „Čtyřicítku“ pak pokořila trojice hráčů. Nejlepším střelcem týmu byl s 29 zásahy kapitán Brian Gionta. Dvaceti gólovou hranici pak pokořili ještě další dva hráči mj. i český centr.

Produktivitu obránců ovládnul s 38 body mladík P.K. Subban. Čtyři body za ním zaostal veterán Roman Hamrlík. Nejvytěžovanějším hráčem byl po svém přestupu do Montrealu James Wisniewski s průměrným časem 22:42. Hned za ním pak následovala zmíněná dvojice zadáků, která shodně nastupovala na průměrných 22 minut a 16 sekund.

Co se hitů týče, byl na tom montrealský výběr prachbídně. 100 a více srážek zaznamenala pouze čtveřice hráčů (pátým byl Maxim Lapierre, který ale přestoupil). Žádný z nich při tom nepřekročil 150. Nejúdernějším hráčem tedy byl se 140 hity Andrej Kostitsyn. V blokování střel už byla situace lepší. Sto a více střel zblokovali Subban (106), Gill (151) a Hamrlík (192). Nejvíce puků od soupeřů získal Gomez (56), který byl i nejlepší v rozdílu ( 28). Nejslabším v obou ohledech byl naopak Hal Gill (61 ztracených puků, rozdíl -41).

Pozitivních překvapení se moc neudálo. Často až nad míru kvalitně hráli útočníci ze třetí a čtvrté řady jmenovitě David Desharnains. Skvělou sezonu měl před osudným hitem Zdena Cháry rozjetou Max Pacioretty. Vůbec největší „peckou“ ale byly výkony Carey Priceho. Odešel mu přirozený konkurent Halák a bylo jasné, že vše bude záležet jen na něm. Role se zhostil znamenitě. Patřil k brankářským ozdobám sezony.

Více se naopak čekalo od celé řady hráčů. Scott Gomez odehrál nejhorší sezonu kariéry, jako jedinému mu v hodnocení /- naskočila dvouciferná záporná cifra. Mladík Lars Eller, hlavní součást výměny Haláka, sice nastupoval průměrně přes 11 minut, 17 je přesto opravdu málo. Celkově by se pak dalo říci, že od první ofenzivní formace se čekala větší údernost.