Doug Harvey

Svoji 20 letou pouť po kluzištích NHL započal Harvey už v roce 1947, a když se poté po dvě desetiletí v roce 1969 navždy loučil, byl jedním z nejúspěšnějších obránců své doby. Od začátku působení u Canadiens byl oporou zadních řad. Při uvedení nové trofeje pro obránce - Norris Trophy, se umístil „až" na druhém místě, ale v následujících osmi letech jí přebíral sedmkrát. Nebýt ročníku 1958/59, kdy jí získal spoluhráč Tom Johnson, mohl být Harvey 8mi násobným vítězem. Kromě zisku Norris Trophy se Harvey i 10 x umístil v prvním All Star týmu soutěže. Ve výše zmiňovaném ročníku 1958/59 se umístil „jen" ve druhém All Star týmu. A to nejdůležitější na závěr. Celkem 6 x se radoval ze zisku Stanley Cupu.

V roce 1961 poté přijal nabídku na trénování týmu New York Rangers, ale v průběhu přípravného kempu zjistil, že svému týmu bude prospěšnější mezi mantinely, než za nimi. Vrátil se tedy zpět. Rozhodnutí to byl více než moudré. V tomto ročníku zaznamenal své poslední vítězství v Norris Trophy. V roce 1964 opět svoji kariéru v NHL ukončil, ale ani toto loučení nebylo definitivním. Ve 42 letech se vrátil zpět do Detroitu Red Wings,ale návrat to nebyl vydařený a Harvey odehrál jenom 2 utkání. Ani tentokráté to však nebyl definitivní konec v lize. O rok později byl Harvey zpět. Nyní v dresu St. Louis Blues. Zde se mu dařilo o mnoho lépe a spolu s dalším veteránem, Jacquesem Plantem tvořili pilíře defenzivy. Iniciátorem této akce byl Scotty Bowman, jemuž se právě Plante zavázal, že se vrátí do branky, bude-li hrát i Harvey. Spolu poté dokráčeli až do finále. Zde se jim však postavili Canadiens a sen o poháru se rozplynul. Po tomto vydařeném ročníků už opravdu Harvey odešel na zasloužený odpočinek.

V 1113 utkáních Harvey zaznamenal „pouhých" 88 branek a 452 asistencí. V play-off poté sehrál dalších 137 utkání s bilancí 8 gólů a 64 nahrávek. Samozřejmou byla i nominace do kanadské Síně slávy.

Děkujeme serveru www.nhlpro.cz za poskytnutí tohoto textu. URL na originální text je: http://www.nhlpro.cz/clanek/10846-vyrazena-cisla-montreal-canadiens