• Tým
  1. Soupiska
  2. Marodka
  3. Přestupy
  4. Realizační tým
  5. Bývalí hráči
• Zápasy
  1. Sezóna 21/22
  2. Přípravné zápasy 21/22
  3. Tabulka
  4. Rozpis utkání
  5. Bell centre
• Statistiky
  1. Základní část
  2. Play-off
• Historie
  1. Historie klubu
  2. Stanley Cup
  3. Legendy
  4. Kapitáni
  5. Rekordy
  6. Trofeje klubu
  7. Arény
  8. Trenéři
  9. Generální manažeři
  10. Montreal
  11. Vyřazená čísla
• Farma
  1. Sestava
  2. Město St. John´s
  3. Mile One Centre
  4. St. John´s IceCaps
  5. Realizační tým
  6. Archiv článků
• Fanclub
  1. Registrace
  2. Přehled členů fanclubu
  3. Pravidla členství
  4. Historie fanclubu
  5. Srazy s Tomášem Plekancem
  6. "Byli tam"
  7. Nejlepší pětka sezony
  8. Nejlepší hráč sezony
• Multimedia
  1. Fotogalerie
  2. Video
  3. Facebook
  4. Archiv článků
  5. Dotazovna
  6. Youppi
  7. Wallpapers
  8. Redakce
  9. Zajímavé odkazy
  10. RSS
• Eshop
  1.  

Proti proudu času: Canadiens - sto let, dvacet čtyři pohárů, šestnáct let čekání

Nádherný vzpomínkový článek, který se moc pěkně čte...

Víte, kdo je nejúspěšnějším týmem profesionálního sportu na severoamerickém kontinentu? Nejsou to baseballoví New York Yankees, nýbrž montrealští Canadiens, hokejisté z frankofonní části Kanady. Žádný jiný profesionální tým, ať už hokejový, basketbalový, baseballový či fotbalový, nedokázal ovládnout svůj sport častěji než slavní „Habs“.

Letos slaví klub z provincie Québec stoleté výročí založení a rád by zaokrouhlil počet „svatých grálů“ na pětadvacet. Zdali se to partě kolem kapitána Koivua v čele s trenérem Carbonneauem povede, ještě nevíme. Pojďme tak společně zavzpomínat na poslední montrealský úspěch. Je to už dlouhých šestnáct let...

Na střídačce tehdy stál Jacques Demers, dvojnásobný držitel ceny pro trenéra roku, který na začátku play off prohlásil: „Šokujeme svět vítězstvím ve Stanley Cupu!“. Dost odvážné tvrzení od muže, jehož tým měl za sebou průměrnou základní část a ve své konferenci mohl narazit na takové soupeře, jako byli Boston, který tři roky v řadě ukončil montrealským sezónu, nebo dvojnásobní šampióni z Pittsburghu v čele s dvojicí Lemieux - Jágr.

Patrick Roy, držitel Conn Smythe Trophy pro nejužitečnějšího hráče play off z roku 1986 byl již několik let považován za skutečného krále mezi ligovými gólmany. Už nikdo se mu nevysmíval pro jeho neortodoxní „butterfly“ styl. Uznávali ho soupeři stejně jako generální manažeři, kteří mu třikrát během čtyř let přiřkli Vezina Trophy. A tenhleten Roy měl za sebou paradoxně podle statistik nejhorší sezónu od roku 1986. Zisk poháru by byl považován za zázrak. Ale kouč Demers a jeho svěřenci věřili, že víra hory přenáší.

Kromě fenomenálního Roye v brance patřili mezi základní stavební kameny týmu obránce Eric Desjardins a forvardi Kirk Muller, Guy Carbonneau (současný kouč), Vincent Damphousse, Brian Bellows, Denis Savard či John LeClair. Jako první se Montrealu do cesty postavili Québec Nordiques. V té době silný tým s velkým ofenzivním talentem a zkušeným Ronem Hextallem v brance. Do kádru Nordiques tehdy patřili Joe Sakic, Peter Forsberg, Mats Sundin, Owen Nolan, Valerij Kamenskij nebo Andrej Kovalenko. Odborníci favorizovali Québec na jasného vítěze série. Měl to být pro Nordiques rok pravdy, rok vítězství, kdy pokoří svého věčného rivala.

Po dvou porážkách v Quebeku začali i samotní hráči Montrealu pochybovat, zda je postup v jejich silách. Gólman Roy pustil některé laciné góly a v médiích se ze všech stran propíralo, zda by neměl být nahrazen náhradníkem Racicotem. Jacques Demers si ho zavolal k sobě a uklidnil ho: „Nemusíš mít strach. Budu žít anebo zemřu s tebou.“ Od té chvíle byl montrealský brankář znovu fenomenální.

Před třetím utkáním promluvil Roy ke spoluhráčům na předzápasovém meetingu: „Hej, chlapi, dáváme jim příliš mnoho respektu a necháme je hrát jejich hru. Nemůžeme se na ně dívat, jak kolem nás létají. Můžeme je porazit. Jen musíme věřit!“.

Po jeho proslovu se Habs odrazili k neuvěřitelné šňůře jedenácti vítězství v play off v řadě, z toho sedmi v prodloužení. Sérii s Quebekem otočili ze stavu 0:2 na konečných 4:2, s Buffalem se vypořádali ve čtyřech zápasech a ve finále konference vedli nad newyorskými Islanders 3:0 na zápasy. Právě Islanders jim z cesty překvapivě odstavili obhájce trofeje, když vyřadili Penguins.

Finále Stanley Cupu 1993 bylo jak vystřižené z Hollywoodu. Jenom ten happyend chyběl, pro Los Angeles Kings, pochopitelně. Od svého příchodu do L.A. nedokázal Gretzky tak pobláznit město hokejem jako v této sezóně, kdy dotáhl svůj tým až do finále. A v něm měli Kings našlápnuto taky náramně. Jejich sny o triumfu možná zhatila příliš zahnutá hůl Martyho McSorleyho. Ale po pořádku.

Kings byli rozhodně nebezpečným protivníkem. Kromě Gretzkyho měli v sestavě další výborné hráče, jako byli Jari Kurri, Tony Granato, Tomas Sandström, Rob Blake či Marty McSorley, v brance chytal spolehlivě Kelly Hrudey. A tento tým dokázal zvítězit v montrealské hale Forum v prvním utkání 4:1, když u všech gólů byl přítomen „The Great One“.

Před druhým utkáním měl kouč Demers v úmyslu nasadit na Gretzkyho lajnu svou nejlepší řadu vedenou Kirkem Mullerem. Guy Carbonneau byl však jiného názoru a za koučem zašel: „Poslouchej, Jacquesi, celou svoji kariéru jsem hrál proti nejlepším hráčům. A Gretzky je pro mě největší výzva, zvláště ve finále Stanley Cupu. Není to otázka ega. Jsem si jistý, že mám na to zvládnout tenhle úkol. A dokonce ještě více, abych pomohl mému týmu vyhrát.“ A tak se Gretzkymu postavil „Carbo“ se svojí urputnou hrou. Uspěl, Wayne se k ničemu nedostal.

Necelé dvě minuty před koncem třetí třetiny přesto vedli Kings 2:1, a kdyby vedení udrželi, odjížděli by domů s luxusním náskokem 2:0 na zápasy. Carbonneau však udělal věc, která se často nevidí a stala se tématem mnoha diskusí. Informoval svého kouče o tom, že McSorley má hůl zahnutou víc, než povolují pravidla. Demers vsadil vše na jednu kartu. Požádal rozhodčího o přeměření hole s jasným úmyslem získat přesilovou hru. Kdyby hůl odpovídala pravidlům, do oslabení by šli Canadiens a zřejmě by tím ztratili zápas i celou sérii.

McSorleyho hokejka však skutečně nebyla v souladu s pravidly a Montreal získal početní výhodu. Zdvojnásobil ji odvoláním brankáře a dokázal nemožné – srovnal na 2:2. Střelcem gólu byl Eric Desjardins, který po jedenapadesáti vteřinách prodloužení dovršil hattrick a udržel naděje Canadiens naživu. Jako první obránce v historii tak dosáhl hattricku ve finále Stanley Cupu.

O kontroverzním kroku Montrealu s přeměřením soupeřovy hole se toho napsalo hodně. Mnozí to nepovažovali za etické a příliš sportovní. Zastání však Habs našli u legendárního pálkaře Montrealu padesátých let, v té době manažera Los Angeles Dodgers, Tommyho Lasordy, který prohlásil: „Udělal bych to samé, kdybych viděl, že soupeřův hráč pálí homerun s nelegální pálkou.“

Finálová série se změnila v nevídané drama. Pro Los Angeles Kings byl ztracený zápas v Montrealu psychickou ranou, kterou měly následovat další. Třetí i čtvrtý zápas na domácí půdě ztratili Kings až v prodloužení, jejich katem byl v obou případech John LeClair. Canadiens tak vyhráli ve finále tři zápasy v řadě až v nastavení, v play off vyhráli už desátý „overtime“ v řadě. Mnozí považují tenhle rekord za nepřekonatelný, protože je velmi nepravděpodobné, aby některý tým, který bude kráčet za vítězstvím ve Stanley Cupu, byl vůbec nucen podstoupit jedenáct prodloužení (deset vítězných) během jediného play off.

Páté utkání v montrealské hale Forum už jen dokonalo obrat v sérii a frustraci Gretzkyho a celých Kings. Montreal si pohlídal tříbrankové vedení a hráči už během závěrečných deseti minut věděli, že nemohou tenhle zápas ztratit. Patrick Roy získal svou druhou Conn Smythe Trophy a město Montreal svůj čtyřiadvacátý pohár. Poslední. Prozatím.

Převzato z webu nhl.cz. Děkujeme.

Diskuse

archiv článků celá tabulka